TJ VSŠ Praha - PVD 3:2 (18,-21,-19,21,12)

Tak jsme hráli u vojáků na Ruzyni. Do toho ty naši repre na ME, pak Srbové, Rusáci, Italové...nestačil jsem to všechno hned rychle absorbovat a předat. Inu ten náš zápas byl o kuličku. Věčná škoda, grosse Schade, balšaja ošibka. Soupeř byl totiž k nakousnutí a celou dobu jsem říkal: "Dneska by to šlo".

Kazilo se totiž docela dost. Na naše chyby jsme zvyklí, ale on to nějak obtáhnul i soupeř. Jak jinak rozhoduje koncovka. Když jsem viděl večer chyby našich reprevyvolených ani jsem snad nechtěl nikomu nic vyčítat. Ale každopádně:

1) v koncovce všech koncovek nemůžeme dát dvě podání do zóny 7, tudíž doprdele. Pravda Tygr to měl za úkol, ale Sůša se nemusel přidávat.

2) taky bychom neměli rozdávat tu lásku a pravdu až tolik. Páč trefit v závěru 2x jednoblok nahrávačů DUM, DUM není až tak dobré pro psychiku ani pro skóre.

3) pokud by hrál Pepa z depa svůj standard asi bychom vyhráli. Jenže jsme hráli na poli vojenském a Holub přišel neupravený a neustrojený (plnovous) a potom na vojně Holub (Bažant) prostě Mazáka nepřehraje :)

Bylo by taky hezký kdybychom s tím častěji práskali směrem dolů, ale: slovy soupeře: "Ty vole jak to máš brát, když voni nezasmečujou ani jednou normálně dolů, to se furt hejbe, plachtí...". Ano naše smeče často připomínají kriminalistova slova: "Smrtící úder byl patrně vedený shora plochým předmětem".