Rozporcujte Melouna! alias Už zase nemám balón...

Čtvrtek podvečer, Albertov:

"Máme přijet?" "Jasně!" "Kolik bude družstev?" "Minimálně pět!"

Pátek večer, hospoda Voznice:

"Kde máte ostatní?" "To by nás taky zajímalo!" "Jsem chtěl ženu nalákat na kytaru u ohně..." "Melounovu kytaru mám v autě, ale hrát by musel Kato :)"

Sobota ráno, kurty Voznice:

"Koukám, že nás moc nepřibylo..."

Slovutný Voznický turnaj, kde se obvykle musí družstva hlásit půl roku předem, aby měla jistotu účasti, kde pivo teče proudem, kde chemici plesají a játra naříkají nad mícháním dryjáků, které jsou překvapivě určeny k pití, kde zní alty žen a bassy mužů až do rozbřesku, se letos na podzim ukázal v poněkud jiném světle. Tedy spíš tmě. Páteční párty ve čtyřech (Pivor, Kato, Veverka a Zelená. Já se stavil jen na 10 minut), ráno v deset stále natažená nohejbalová saka, slečna Olinka marně hledající volejbalový turnaj, marně spěchající Grbič.

Ač malinko rozčarováni, tak jsme si náladu nenechali zkazit a jali jsme se spolu s matfyzáky (Olda a spol.) zachraňovat turnaj. Letos už podruhé (pro neznalce prvním byla Třebíč). Tentokrát jsme použili taktiku dělení. Devět hry schopných hráčů se rozdělilo do tří týmů. A aby to nebylo fádní, přidaly se další disciplíny v pořadí:

1.Nohejbal 2.Volejbal trojky 3. Volejbal užší hřiště 4.Streetball 5.Fotbal 6.Pivní štafeta 7.Pinec 8. Minigolf 9.Šipky

Volejbalu však opravdu nebylo přáno. V prvním setu druhého zápasu při snaze vzít tečovanou smeč došlo k baseballovému odpalu hráčem Luďou a přes záchytné sítě doletěl míč (bohužel můj) až na sousedovic zahradu. Ozval se radostný štěkot před chvílí vypuštěné obludy a druhá maska na Hallowen byla na světě... (Dokud se majitelé neodstěhují či jim omylem přes plot nepřeletí balón napuštěný kyanidem, do Voznice již nikdy neberu svůj balón.) A protože jsme tak přišli o 50% přítomných balónů a pravděpodobnost ztráty dalších 50% byla vzhledem k rychlosti a nevychovanosti obludy velká, volejbal se skrečoval.

Náladu jsme si vylepšili dalšími hrátkami. Do poslední disciplíny, 501 šipek, vstoupila dvě vedoucí družstva se shodným ziskem bodů, což slibovalo napínavé rozuzlení! Dlouho to vypadalo na jasný triumf Libora s Katem a Oldou, ale 501 je zákeřná. Po několika jejich promarněných mečbolech jsme je pomalu bodově dotáhli a nakonec Luďa jako první vynuloval! Velká radost propukla. Jenže jsme začínali a Libor tak měl právo dokončit kolo. Jeden jediný hod. Buď trefí za 5 a vyhraje, nebo přehodí a prohraje. A on to potvora dal, čímž zajistil nesmrtelnost ( = jméno na trofeji) nejen sobě, ale i Katovi a Oldovi. Jak dopadla večerní oslava železných nervů a klidné ruky, to musí doplnit jiní...