PVC vs. TJ Kyje 3:0 (18, 15, 17)

Letos se ze mě stal, co se týče komentářů, specialista na Kyje. Tentokrát jsme je přivítali v našem svatostánku a výsledek ukazuje, že výhoda domácího prostředí udělala své. Většinou si u nás soupeř hodně stěžuje na výšku stropu, případně na hroznou akustiku, kdy není slyšet ani slovo. Pro mě překvapivě ale Kyje celý zápas opakovaly, že „nic nevidí“. Vzhledem k tomu, že u nich v hale svítila světla, co mi málem vypálila oči, se to asi dá pochopit, ale objektivně si myslím, že nemáme o nic méně světla než ostatní haly.

Možná vám diskuze o světle přijde trochu mimo, ale je to jedna ze zajímavějších částí toho večera. Volejbalově to totiž nebylo nic hodného psaní. Výsledek vypadá jasně a fakt, že jsme podali spíše podprůměrný výkon, vypovídá hodně o tom, v jaké sestavě/formě Kyje přijely. Oproti domácímu zápasu byli 4 noví hráči a z toho pouze jeden byl posila. Celý zápas byl o tom, že jsme hodně škodili na servisu a zároveň se nemohli chytit jinou hrou (hlavně proto, že to nebylo potřeba). Kyje hrály hodně antukový volejbal (zálivky, ometávky) a nám to většinou padalo, což vedlo k osočování spoluhráčů, že se nesnažíme, ale najít motivaci bylo ten večer pro nás těžké. Co se týče sestavy, tak jsme hráli já, Balík, Helvi, Matěj na svých postech a pak Fíďa, Mára a Jirka se protočili na bloku každý dva sety. Za hodinu bylo hotovo. Kluci si dali ještě 3 na 3, já jsem šel domů, jelikož jsem si předposlední balon v zápasu natáhl lýtko. Výhoda je, že teď máme 3 týdny klidu, tak to snad doléčím.

Moc velká volejbalová radost to tedy tento večer nebyla, ale 3 body doma se počítají.

Naberme přes svátky dost sil, ať dojedeme v klidu základní část na 1.–2. místě a pak už hurá do nadstavby do skupiny o 1.–4. místo!

Tyky