Kvalda 2026 – Dvůr Králové n. L. vs. PVC 3:2 (-19, 22, 27, -16, 11)

Po prvním dni kvalifikace byly karty rozdány dost jasně. My i Dvůr jsme měli z prvních dvou zápasů dvě výhry za 3 body a vzhledem k systému kvalifikace stačil oběma týmům k postupu jakýkoliv bodový zisk. Dvůr byl tým, který sestupoval z národky, takže to měl být papírově nejsilnější soupeř, ale z toho, jak jsme je viděli hrát v sobotu, jsme věděli, že jsou určitě hratelní.

Dobrý los turnaje nás naštěstí nechal vyspat a hráli jsme až v 11 hod. Takže ráno jsme si hezky pospali, na hotelu si dali vajíčka, párky, palačinky apod. I když jsme zodpovědně předchozí večer šli spát už kolem půlnoci, tak dva zápasy ze soboty byly znát a všichni, co v sobotu hráli, trochu tahali nohy. To spolu s faktem, že Matěj nemohl usnout (spal cca 30 minut) a měl navíc vyhozený palec, vedlo k tomu, že jsme nastoupili v následující sestavě: Tyky (N), Jirka, Mára (B), Pepa, Helvi (S), Balík (U) a Matěj se Sodou začali na lavičce.

Hrálo se v jiné hale než v sobotu. Za mě bohužel, jelikož v této hale byl horší povrch, horší orientace a horší světla. Ale například Jirka se rozplýval, jelikož mu neklouzaly boty a byl natěšený, jak si pěkně zasmečuje. Paradoxně začátek zápasu vzal do svých rukou právě Jirka, když pokazil několik lehkých míčů a byl z toho vykolejený možná více než my. V průběhu setu se ale stav srovnal a byla to tahanice o každý míč. Dvůr neměl žádného extra výrazného hráče, ale hráli výborně v obraně a měli také velice dobrý servis. Nám se však na příjmu dost dařilo a zvládali jsme pravidelně ztrátovat. Ke konci setu se nám povedlo několik dobrých servisů/obran a odskočili jsme a dotáhli první set do zdárného konce.

Další dva sety byly dost podobné, a tak je vezmu jedním šmahem. Hrál se pořád hezký volejbal na obou stranách a my si vždycky dokázali do koncovky vybudovat 3–4bodový náskok. Bohužel jsme tento náskok vždy dříve či později v koncovce dokázali promarnit a nechali jsme Dvůr dotáhnout. Nutno podotknout, že i když to částečně určitě byla naše chyba, tak hodně míčů jsme zahráli dobře, ale Dvůr zahrál ještě líp (prostě jak psal Vítek něco o tom psovi, co silněji …). Důležitou roli v těch obratech určitě hrál taky fakt, že zatímco nás bylo 8 (7), tak soupeř měl plnou lavičku lidí, často dělal střídání a myslím, že mu všichni střídající hráči zahráli dobře. U nás naopak bylo v koncovkách setů už vidět (především na Pepovi s Helvim, kteří to z horších příjmů museli otáčet na dobře postavené dvojbloky), že nám dochází šťáva. K tomu samozřejmě ani nepomohlo to, že se fakt hodně bránilo (na obou stranách) a nebyly výjimečné výměny, kdy jsme útočili třeba čtyřikrát po sobě. Každopádně obě tyto koncovky jsme prohráli a za stavu 2:1 se Dvůr mohl radovat, že má zajištěný postup do národky.

Tato euforie se na nich evidentně podepsala, jelikož do 4. setu nastoupili sice ve stejné sestavě, ale výrazně méně soustředění. My jsme si naopak výkonnost udrželi a v tomto setu si od úplného začátku budovali náskok a s přehledem ho vyhráli a mohli si také zaskákat vítězné kolečko.

Tiebreak už byl spíše otázka morálky a vůle vyhrát. Dvůr, který měl podporu domácích fanoušků a navíc více hráčů na střídání, byl v tomto ohledu lepší a po zásluze zvítězil.

Pokud bych měl hodnotit naši hru, tak myslím, že tento zápas spolu se zápasem proti Chocni byly naše nejtěžší a nejlepší zápasy, co jsme na kvaldě hráli. Upřímně si myslím, že kdybychom neměli v nohách 2 zápasy z předchozích dnů, tak bychom Dvůr porazili (ale na to se historie neptá). Určitě bych vyzdvihl výborný příjem (hlavně Jirka s Márou přijímali tak, že na ně soupeři vlastně vůbec nepodávali a raději si vybírali smečaře – nikdo z nás to nechápal, ale v principu to vypadalo tak, že na každého z nich 1–2krat podali a když to kluci přijmuli za jedna, tak podávali na přední smečaře. Jediné vysvětlení, co mě napadlo, byla nějaká zvrácená reverzní psychologie, kdy si asi týmy řekly, že jelikož nemáme libera, tak si naši blokaři musejí být nejlepší přijímající hráči v týmu…). Na útoku to bylo těžké, ale poprali jsme se s tím podle mě nejlíp, jak to v rámci možností šlo. Balík se na účku snažil a i když nemá s tímto postem moc zkušeností, tak zahrál slušně na útoku a velice dobře v poli i na podání. No a Pepa s Helvim zahráli standartně velice slušně (hlavně s ohledem na to, že měli v nohách dva zápasy z předchozího dne). Soda navíc v každém setu pomohl střídáním na celé zadní postavení za Máru. Celkově jsme všichni podali nadstandardní výkony, na naše poměry jsme dělali málo laciných chyb a hráli jsme pěkný volejbal, který alespoň mě (ale snad nás všechny) bavil.

Asi poslední zmíněníhodná věc je fakt, že jsem si z tohohle zápasu odnesl monokl pod okem, naražený krk, krvavý nos a otočený prst u ruky. Asi si nepamatuju, kdy bych si za jeden zápas zrakvil tolik částí těla najednou (navíc jen ten krvavý nos měl na svědomí soupeř). Ale nakonec to vše stálo za to a my si po tomto zápase mohli říct: „mission accomplished“.