Dramatický tie-break co svět neviděl alias PVD - TJ Slavia Žižkov 2:3 (-21, -17, 17, 21, -19)

Už v probíhající halové sezóně se ještě vrátím k poslednímu antukovému zápasu.

Antukové soutěže Pražského volejbalového svazu jsou pravděpodobně světovým průkopníkem tzv. "Night-session", nabízejících unikátní večerní atmosféru při (a po) západu slunce pro vybraná utkání. Ačkoliv byl tento nápad okopírován a je běžný na podřadných akcí typu Rolland Garros (když jsme u antuky), jeho PVS varianta si přeci jen zachovala svůj unikátní rys - nepoužívá na rozdíl od kopírovačů umělé osvětlení....

Měli jsme štěstí a díky naší hráčské kvalitě jsme byli do jedné z mála Night-Session vybráni. A diváci si to rozhodně užili. Sešlo se nás asi 8 kusů (Chrobák, Cindy, Helvi, Marci, Jean, Soda, Sůša a Lesík). Začátek prvního setu vypadal pohodově, že soupeře musíme přehrát, ale nějak se od poloviny přestalo dařit, hodně laciných chyb a prohra. Do druhého setu se vystřídalo, herně jsme šli trochu nahoru, ale soupeř hrál jak z partesu. Vše nám neskutečně zobal, sám skládal napoprvé, až to vyvolávalo u slabších jedinců na naší straně slyšitelnou frustraci.... Do třetího se asi zase trochu prostřídalo, a hlavně jsme vydrželi v tlaku na útoku a soupeř polevil v čapání. Začali jsme dělat méně chyb a na skóre se to projevilo. Rozjezd do čtvrtého setu naznačoval, že asi nebude poslední, vedli jsme celkem o dost. Jak ale začalo ubývat lumenů a luxů (pro neznalé 1 lux = 1 lumen na m2. Typická hodnota pro PVD je 6 lumenů na 81 m2 = 0,074 luxů), začalo docházet k věkové diskriminaci na základě více degradovaných tyčinek v sítnici našich lumenů a hra se vyrovnala. Naštěstí se náskok podařilo udržet a vše tak spělo k jarnímu opakování zápasu. Už jsem šel k autu říct Lauře, že konečně pojedeme domů, když se ozval pokyn k návratu na potemnělé kurty. 

Tie-break byl velice dramatický. Rád bych zde detailně popsal, co jsem viděl. Bude to ale stručné. Nic. Museli jsem přepnout na ostatní smysly, většina zvolila sluch a hmat. Ačkoliv v pátém setu šlo ostatní hráče poznat i podle čichu. Kupodivu základní poučka "hlavně podat" nestačila, otáčelo se celkem efektivně. U nás Helvi prohlásil, ať jdou slepci stranou, že on vidí dobře a vezme si celé pole. Z toho usuzuji, že osoba, která do mne v průběhu setu opakovaně narážela, byl tedy asi Helvi....Dramatické výměny (už podal? Kam to letí? Koho to trefilo? Kam to spadlo? U nich nebo u nás?) uchvacovaly početné diváky (asi nás měli ze své strany přece jen trochu nasvíceni světly z budovy), vyžádaly si všechny 4 timy, a ani rozhodčí nedokázal zachovat dekorum a tlemil se nám celou dobu. Bohužel jsme nevyužili několik našich setbolů (měl jsem jen přehrát místo snahy o smeč s neviditelným balónem....) a štěstěna se nakonec naklonila na stranu soupeřů.

I přes trochu hořký konec jsme se výborně pobavili, nikdo se kupodivu nezranil a už se těšíme za rok na podzimní Night-Session! A jste-li smutní, že jste dramatický konec zápasu neviděli, nebuďte, protože my jsme jej také neviděli a to jsme stáli na hřišti....