Švýcarský volejbal Vol. 6: Sezóna snů a postup do vyšší soutěže!

Na začátek bych chtěl ocenit, jak publikujete některé články duplicitně a zvyšujete tím množství článků na webu. Holky už na psaní asi komplet rezignovaly a jen na tajňačku s baterkou pod peřinou čtou naše romantické novely.
Tak šup, šup, dopít sklenku vína, schoulit se do postele a zakousnout se do polštáře, příběh pokračuje:

Když vystoupil na nástupiště v malém švýcarském městečku, vzduch voněl po rozkvetlých alpských loukách a on nemohl uvěřit, že už je to rok, co se rozhodl odejít a začít znovu. Chladný vítr si pohrával s jeho flanelovou košilí a připomínal mu, jak snadné by bylo nechat se unést – a přesto tu stále stál. Večer se pomalu rozléval po hladině Curyšského jezera jako samet a on stál opřený o zábradlí, zatímco mu hlavou probíhaly vzpomínky na všechno, co za poslední rok prožil.
Když se podíval na hladinu jezera odrážející poslední zbytky slunečního světla, uvědomil si, jak moc se za ten rok změnil – a že některé cesty možná vedou k lidem, které bychom jinak nikdy nepotkali. A přestože si přísahal, že sem přijel jen kvůli nové práci, dnes už věděl, že osud měl s jeho cestou do Švýcarska úplně jiné plány.

Já vím, je to krásné a dojemné, taky se mi chce brečet, ale takhle přece články na blogu nevypadají :-) Pokračujme raději slovy sportovního klasika: Důležitý jsou body, na všechno ostatní se vyser!
Jak tedy vypadala a dopadla první sezóna ve Švýcarsku?

Sezónu jsme nezačali úplně nejlépe, byly nějaké změny v týmu, bolístky a samozřejmě velká očekávání. Proaktivně jsme se nad rámec soutěže zapsali také do Swiss Cupu a Züri Cupu, což jsou ekvivalenty Českého poháru, kde hrajete s týmy napříč všemi soutěžemi. Loni nebo předloni kluci údajně skončili až ve finále Züri Cupu. Letos se bohužel nezadařilo a vypadli jsme v prvním, resp. druhém kole. Zpětně viděno to všechno hodnotí dobře a vlastně byli trochu naštvaní, proč jsme se tam vůbec hlásili, že nás je málo a zároveň to odklání soustředění na hlavní soutěž. Já si teda myslím, že to je jen takové fnukání a omlouvání si porážek. Podle slov nyní, do toho Züri Cupu stejně zase půjdeme.

Co je ale opravdu pozitivní, že jsme si ty porážky vyplácali v těch nedůležitých cup zápasech. V soutěži jsme z 16 zápasů utrpěli jen jednu porážku a tak postupujeme z prvního místa rovnou do vyšší soutěže. Sezóna skončila minulý týden, ale už se začaly řešit potenciální přestupy, kde máme slabiny, který tým koho má na jaké pozici a jak jsou dobří. Konec sezóny se taky nese ve znamení slabší docházky a ještě slabšího nasazení na trénincích. Očekávám mírné zlepšení, až se trochu oteplí a bude se chodit na pivo někam ven.
To rozumbradování o tom, co bude a koho bychom měli oslovit a jak to zaobalit, mě teda docela překvapuje. Zároveň to ale beru pozitivně, znamená to, že to ty lidi zajímá a berou to vážně. Takže vlastně je tohle období docela fajn.
Nicméně konec sezóny znamená, že za chvíli začne sezóna nová a ta s sebou nese nekonečnou kondiční přípravu. Loni to byl docela šok. Letos už moc obavy nemám. Celý rok jsem velice pečlivě budoval svoji image člověka, co se zásadně nerozcvičuje a už vůbec teda neběhá. Naštěstí úroveň soutěže, moje volejbalová moudrost a dovednosti mi v tomhle zajišťují trochu speciální postavení v týmu. Jsem vlastně takový Nick Kyrgios, nebo pro starší Jirka Šlégr. Je to ale trochu dvojsečná zbraň, dokud výkon na soutěž stačí, tak mi to tolerují.

Na druhou stranu, když budu hrát špatně a přinutí mě pak dělat sprinty, tak rychle zjistí, že po dvouhodinové rozcvičce budu hrát ještě hůř :-)

Takže tolik k prvnímu volejbalovému roku ve Švýcarsku, témata článků se pomalu vyčerpávají a tím i frekvence těch dalších bude slábnout…